Pozorování polární záře, jízda na psím spřežení či brouzdání pohádkovou krajinou na sněžném skútru. To je výčet aktivit, které by chtěl alespoň jednou za život vyzkoušet snad úplně každý. A teď si zkuste představit, že byste tohle všechno mohli dělat každý den, a ještě za to byli placení. Zní to neuvěřitelně, ale mně se taková možnost naskytla. A tak jsem si sbalil kufry, odjel za polární kruh a doslova ze dne na den se stal arktickým průvodcem.
Snili jste někdy o tom, že jednoho dne vybočíte ze zajetých kolejí a odjedete na delší dobu někam hodně daleko? Pokud ano, vítejte v klubu. Já měl navíc to štěstí, že se můj sen stal před nedávnem skutečností. Tedy částečně. Fantazíroval jsem o útěku před nepříjemnou zimou v Česku do prosluněných krajin s panenskými plážemi a skončil v Laponsku. V nejsevernější provincii Finska, kde v zimních měsících panuje polární noc a teploty zde klesají hluboko pod bod mrazu. Člověk ale nemůže chtít všechno.
Přiznávám, můžu si za to trochu sám. Když se přede mnou v půlce loňského roku objevila poptávka po arktickém průvodci, nešlo jí odolat. Což o to, že nesnáším zimu a mé zkušenosti s průvodcovstvím v extrémních podmínkách byly nulové. Vždyť život je plný paradoxů. Není to tak dávno, kdy mě najala společnost Microsoft jako odborníka na němčinu, a to německy umím sotva pozdravit.
Bez velkého váhání jsem proto na zajímavou pracovní nabídku odpověděl, krátce na to se pokusil zazářit při skype pohovoru a poté už jen čekal na konečný verdikt. Když mi nedlouho poté přišla k podpisu smlouva, začal jsem si pomalu uvědomovat, do čeho jsem se to vlastně uvrtal. Nebylo ale cesty zpět. Ještě předtím jsem totiž podal výpověď u svého, nyní již bývalého, zaměstnavatele a jiný plán na obzoru nebyl.
A tak jsem veškeré své úspory investoval do zimní výbavy a v půlce listopadu vystoupil z letadla na skromném letišti Kittilä, ležícím zhruba 150 kilometrů nad severním polárním kruhem. Tam jsem nasedl na autobus a nechal se odvézt do nedaleké vesničky Äkäslompolo. U zastávky, na níž mě řidič autobusu vyhodil, byla jen hrstka domků obklopených hustým lesem a tu a tam pobíhající sobi. A právě jedno ze zdejších stavení mělo být na nadcházející čtyři měsíce mým novým domovem.
Äkäslompolo se s necelými čtyřmi stovkami stálých obyvatel může na první pohled jevit jako zapadákov, přes zimu je však vyhledávaným místem velkého množství turistů. Kromě přilehlého národního parku Pallas-Yllästunturi, v němž je podle studií nejčistší vzduch na světě, lyžařského střediska a četných běžeckých tras, láká především na aktivity jako jsou vyjížďky na psích či sobích spřeženích, vycházky na sněžnicích nebo třeba rybaření pod ledem. Aby byl zážitek z návštěvy těchto končin pro turisty co možná nejlepší a nejbezpečnější, při všech výpravách jsou vedení kvalifikovanými průvodci. A letošní novinkou je, že mohou narazit také na mě.
Být průvodcem v Laponsku má nesporné výhody. Nejenomže aktivity, za které zde lidé platí nemalé peníze, zažíváte opakovaně a zcela zadarmo, ale ještě ke všemu jste při tom placení. Protože se ale jedná o nesmírně zodpovědnou práci, musel jsem ihned po příjezdu absolvovat příslušný výcvik. Pravá zima s hustou pokrývkou sněhu však letos do Laponska přišla s nezvyklým zpožděním, a tak šlo spíše o teorii. Třeba na sněžném skútru jsem seděl poprvé až při svém debutu s turisty. Patnáctičlenná skupinka britských návštěvníků ale naštěstí nic nepoznala, a tak byla moje průvodcovská premiéra čistě pozitivní.
A zima? Teplota se zde v zimních měsících drží téměř neustále pod hranicí mínus 10 °C. Většinou ale rtuť teploměru klesá ještě níž a výjimkou nejsou ani extrémy, kdy je méně než mínus 30 °C. Nevěřil bych, že tohle někdy vyřknu, ale patrně díky nízké vlhkosti, bezvětří a kvalitnímu vybavení mi zdejší počasí prozatím nečiní žádné obtíže. A když se dívám z okna svého útulného pokoje a vidím zasněženou pohádkovou krajinu a oblohu hrající všemi možnými barvami, říkám si, že odjet za polární kruh vlastně nebyl vůbec špatný nápad.
Autor: Martin Vlk
Láká tě Laponsko? Tento manuál by se ti mohl hodit:
